Ovladatelnost a samostatnost

Že základní ovladatelnost psa spojená s prováděním běžného revíru je nedostačující pro služebního psa, ukázalo i mistrovství republiky Tartu v roce 2003. Při průzkumu objektu měli psi na povel prozkoumat objekt bývalého kravína, kde byl v poslední době jen sklad dřeva a sena. Množství nezvyklých a možná lákavých pachů, neobvyklé prostory se senem i zbytky zemědělské techniky v přízemí, schody do půdních prostorů a tam složená prkna tvořily kulisu pro vyhledání figuranta. Obtížnost spočívala v tom, že psovod vyslal psa do prostoru, sám však musel zůstat za zavřenými dveřmi.

Poslušnost

V seriálu, kde své zkušenosti předávají nejlepší psovodi z posledních let, mistři republiky nebo jejich trenéři či zkušení profesionální instruktoři ozbrojených složek, bude tato část něčím výjimečná. Vítězství na mnoha vrcholných domácích závodech ani úspěchy v zahraničí nepřivedly sedmačtyřicetiletého Josefa Fryntu na myšlenku, že by jako úspěšný kynolog mohl rozdávat zkušenosti a učit jiné pejskaře. „Já jsem rybář, udělal jsem si desetileté zpříjemnění života se psem a opět se vracím k rybaření,“ byla jeho odpověď, zda to myslí vážně s ukončením své krátké, ale úspěšné kynologické kariéry. Vrcholem jeho úsilí byl zisk mistrovského titulu IPO v roce 2002. Na požádání byl ochotný předat své zkušenosti, poradit druhým, za kynologického odborníka se však nepovažuje. Proto na povídání, jak se připravuje nejlepší pes v poslušnosti (na mistrovství republiky zvítězil rovněž v hodnocení poslušnosti), přizval svého přítele a trenéra Jiřího Hájka, dříve úspěšného sportovního kynologa, s rotvajlerem. Bylo to příjemné a užitečné povídání, při kterém nebylo znát, kdo je učitel a kdo žák.