Jako aport

se používají různé menší předměty ze dřeva, kůže, gumy, plastu, ale i kovu. „Obvykle to bývá kousek vodovodní trubky. Vášnivý aportér nezaváhá, labilnější pes ji vezme a brzy upustí, někteří kov vůbec nevezmou,“ vypočítává instruktor obvyklé reakce. Ještě před aportováním kovového předmětu se celníci ptají, zda majitel psa s tímto aportem souhlasí. Pokud ne, pak to může znamenat ukončení testu. Zájem o kovový aport je pro celníky důležitý kvůli pozdějšímu výcviku, jak si uvedeme v další části seriálu.

Chtějí vytrvalce

Přezkušování začínají celníci identifikací a rutinní prohlídkou psa, zda má všechny příznaky zdravého zvířete. Pak následují různé testy, které však mají jedno společné – cíl poznat hranici únavy psa. Mnoho psů je totiž dobrými aportéry, ale jen do chvíle, než se unaví. A to je pro budoucího psa vyhledávajícího drogy málo. Žádoucí je takový pes, který i po zjevné fyzické únavě vždy se zájmem vyběhne za aportem nebo ho začne vyhledávat. Proto i celkové přezkušování psa se snaží instruktoři organizovat tak, aby trvalo téměř pět hodin. Kromě nejrůznějších testů tato doba zahrnuje i přesuny do míst, vhodných k prověrkám. Nejprve začne předvádět psa majitel. Hází mu aporty a celníci sledují zájem psa a jeho schopnosti při vyhledávání, jako je rychlost, soustředěnost, systematičnost. Z volného prostranství se přechází do vyššího porostu a končí se ve křoví. A to je pro některé psy konečná, neboť po 3 či 4 aportech se jim znovu do houští nechce.

Celníci

vykupují psy od stáří 12 měsíců, takže mohou posuzovat zvíře, jež se dostatečně vykrystalizovalo po stránce povahových vlastností i stavby těla. „Má to však zase nevýhodu, že nevíme, jak byl vychováván a cvičen. Proto musíme psa dál testovat během karanténní doby, než za něho zaplatíme,“ říká šéf střediska. Tímto způsobem čelí případům kdy se pes jevil při nákupu dobře, ale později se u něho projevily slabiny. Zkušení kynologové se totiž snaží výcvikem eliminovat slabší stránky psa, což se jim může krátkodobě podařit, třeba právě na dobu výkupního testu.

Levnější varianta

Celníci měli ještě před několika lety vlastní chovné feny, které se zčásti staraly o doplňování stavu služebních psů. „Vzhledem k našemu nepříliš vysokému počtu psů a dostatečné nabídce dospělých jedinců od chovatelů, přešli jsme výhradně k doplňování nákupem. Je to levnější a máme možnost většího výběru než z vlastního chovu,“ uvedl Josef Dušánek, který jako vedoucí výcvikového střediska odpovídá za doplňování psů.

Počátek práce

se psími specialisty je natolik zajímavý a v jiných oblastech kynologie zčásti využitelný, že bude vhodné věnovat se m ve více dílech. První bude zaměřený na výběr psa z hlediska specifických potřeb, a průvodcem nám bude Josef Dušánek, vedoucí Výcvikového střediska psovodů a psů Generálního ředitelství cel v Heřmanicích na Liberecku. Na to naváže díl, jenž ozřejmí kritéria výběru psa z hlediska zdravotního stavu tak, jak to již několik let uplatňují naši celníci, ale podobně třeba i Američané pro své pozemní síly. V této části řekne svoje poznatky i armádní veterinární lékař Roman Šebesta, který dlouhá léta s celníky spolupracuje. V další části pak dostanou slovo psovodi, kteří se podělí o své výcvikové zkušenosti, jež je přivedly v oblasti vyhledávání drog k evropské špičce.